Ves je poprvé písemně zmiňována v roce 1239 jako majetek benediktinského kláštera v Kladrubech. Roku 1381 držel Doubravici Bušek Calta z nedaleké Kamenné Hory, od roku 1410 byla součástí panství Štědrá, po roce 1489 panství Toužim. V letech 1572–1651 byla součástí panství Žlutice, které vlastnili Kokořovci. Od roku 1651 připadla pod nečtinské panství. Po druhé světové válce se ves pozvolna stala rekreační lokalitou.
Na svažité návsi se kromě dvou rybníčků nachází obdélná kaple sv. Anny. V její dřevěné věžičce býval zvonek. V kruhové vsi jsou některé z domů částečně dřevěné se zbytky hrázděných štítů. V Doubravici i jejím okolí je řada drobných litinových a kovaných křížků z 19. a počátku 20. století, v polích je také pomníček padlým v první světové válce.
Stolová hora Kozelka leží v bezprostřední blízkosti vsi, z vyššího vrcholu je výhled do okolí ve směru na Nečtiny. Obvod hory je tvořen čedičovými skalními útvary zvanými Zkamenělé stádo, které jsou chráněné stejnojmennou přírodní rezervací a zároveň slouží horolezcům jako cvičná stěna.
Na druhé straně údolí Starého potoka začíná rozsáhlý lesní komplex přírodního parku Manětínská. Doubravice sousedí s Újezdem na severovýchodě, s Lešovicemi na východě, s Nečtinami na jihu, s Kamennou Horou na západě a s Potokem na severozápadě.